Silymarin má silné antioxidační účinky. V klinické studii 40 lidí výrazně zlepšil celkovou schopnost těla bránit se antioxidanty proti oxidačním procesům, a to díky zvýšení klíčových molekul a enzymů (glutathion aj.). Zároveň byl pozorován pokles všech klíčových zánětlivých markerů – důkaz vynikajících protizánětlivých účinků ostropestřce.
 

Silymarin se uplatňuje v boji proti infekcím. Silybin, hlavní aktivní látka silymarinu, blokuje chřipkové viry. Zároveň se v několika studiích buněčných tkání osvědčil jako prostředek proti vysoce odolným bakteriím (stafylococcus aureus, E.coli), které ničí a zabraňuje jim v množení. Další studie naznačují, že silybin funguje i proti mnoha parazitům.

​

Slibnou budoucnost může mít využití silymarinu pro ochranu mozku. V pokusech na myších s mozkovými infekcemi silybin snížil poškození mozku a zánětlivé procesy v něm. Díky snížení oxidačního stresu v mozku zlepšil schopnost učení a zamezil poškození paměti. Silybin totiž působí na hlavní paměťové mozkové centrum – hipokampus. Tato část limbického systému řídí u všech savců včetně člověka emoce a reakce na stres. Silybin dále podněcuje expresi genu BDNF, který podněcuje růst nových neuronů a podporuje kvalitu synapsí mezi neurony.

​

Silymarin se váže na estrogenové receptory v bílých krvinkách, čímž snižuje autoimunitní odpověď organismu a hladiny zánětlivých cytokinů. Této vlastnosti lze využít při léčbě autoimunitních onemocnění.

​

Pozornost vědců zaujalo také možné využití silymarinu ve spojitosti s Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou. Silybin zlepšuje příznaky Parkinsonovy choroby i následky mozkové mrtvice, a to neutralizací volných radikálů v mozku. Dále blokuje procesy vedoucí k zánětům a snižuje poškození neuronů. Tlumí aktivitu mozkového imunitního systému (mikroglie), čímž přispívá k prevenci neurodegenerativních onemocnění. Silybin snižuje i toxicitu proteinů, které spouštějí Alzheimerovu chorobu.

 

V klinické studii 35 lidí trpících obsedantně kompulzivní poruchou zafungoval extrakt z ostropestřce v dávce 600 mg/den stejně úspěšně jako standardní lék fluotexin, a to po dobu 8 týdnů.

 

Silymarin chrání srdce díky snížení obsahu tuků v krvi, což zapříčiňuje kornatění srdečních tepen. Dalším jeho účinkem je ochrana srdečního svalu pomocí prospěšných procesů v buněčných mitochondriích. Protizánětlivé účinky silymarinu rovněž pomáhají snižovat krevní tlak. Podle některých studií buněčných tkání rovněž chrání srdce před poškozením těžkými kovy (arzen aj.).

 

Silymarin vykazuje nadějné výsledky i při léčbě rakoviny. Několik studií buněčných tkání zjistilo, že silymarin zvyšuje apoptózu (samovolný zánik rakovinných buněk), znemožňuje rakovinným buňkách šířit se do dalších tkání a oblastí těla, zabraňuje nádorům vytvářet vlastní síť cév, kterými se vyživují, a blokuje abnormální bujení rakovinných buněk v prostatě, vaječnících, prsech, plicích, kůži, kostech a močovém měchýři.

 

Silymarin pomáhá mírnit komplikace při radioterapii (ozařování) a chemoterapii. Užívání ostropestřce (silymarinu) může být pro pacienty přínosné především při zvládání nežádoucích účinků protinádorových chemoterapeutik. Důkazy z klinických studií ukazují prospěšnost užívání silymarinu zejména v souvislosti s hepatotoxicitou a poškozením kůže a sliznic po radioterapii, a to při dávkovém rozmezí 160-600mg denně. Osvědčuje se také silymarin ve formě krému: u více než 100 pacientek s rakovinou prsu zabránil poškození kůže v důsledku radioterapie. Gel s 1% koncentrací silymarinu aplikovaný na dlaně a chodidla pak u 40 pacientů s rakovinou žaludku odvrátil typické poškození kůže způsobené chemoterapeutickým léčivem (capecitabin).

 

Silymarin, resp. jeho hlavní složka – silybin – se může uplatnit při prevenci rakoviny kůže. Bylo zjištěno dvojí působení silybinu proti rozvinutí rakoviny kůže způsobené UV zářením: silybin je schopen jednak chránit buňky před poškozením (v případě UVB záření) a jednak zabíjet buňky s poškozenou DNA (v případě poškození UVA zářením). 

 

Výzkumy se zaměřují rovněž na využití silymarinu při léčbě diabetu. V rámci jedné studie podávali 60 lidem s diabetem a alkoholovým poškozením jater 600 mg silymarinu denně. Výsledek: zlepšila se inzulinová rezistence i oxidační stres a po dobu 1 roku se u pacientů snížila potřeba inzulinových injekcí.

 

Ve studii 136 obézních lidí s diabetem 2. typu užívalo silymarin společně s přírodním alkaloidem berberinem po dobu 6 měsíců. Následně klesly všechny sledované markery, zlepšila se inzulinová rezistence, zvýšil se „hodný“ HDL cholesterol a naopak snížil škodlivý LDL cholesterol stejně jako hladiny triglyceridů. Dále se snížil BMI index, obvod pasu i množství tělesného tuku. Studie naznačují, že účinné látky z ostropestřce zabraňují vývoji metabolického syndromu v případě vysokotučné diety. Ostropestřec zabraňuje tukovým buňkám v dělení i v růstu. V lidské tukové tkáni snížil ukládání dalšího tuku i velikost tukových buněk. Zároveň aktivuje geny doslova pálící tuk (SIRT1, PPAR alfa, Pgc-1alfa). Tyto vlastnosti vedou k doporučování ostropestřce jako podpůrného prostředku při dietách.