ZÁZRAČNÝ BODLÁK 

 

O ROSTLINĚ

Ostropestřec mariánský (Silybum marianum) je kvetoucí rostlinou z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Hojně se vyskytuje ve Středomoří, v severní Africe a v zemích Blízkého východu. Rostlina je jednoletá nebo dvouletá a dorůstá výšky až 2,5 m. Ostře zubaté listy jsou tmavozelené, bíle žilkované, s výraznými bílými skvrnami. Lodyha se v horní část řídce rozvětvuje a na konci větví vytváří jednotlivé 4-8 cm široké úbory. Zákrovní listeny úborů mají dlouhé trny. Květy jsou červenofialové, barva závisí na zásaditosti půdy (s vyšší zásaditostí jsou květy zbarveny více do modra). Ostropestřec kvete od července do září. Plodem jsou nažky s chmýrem.

 

LEGENDY A HISTORIE

Rodové jméno Silybum je patrně odvozeno z řeckého silybon (střapec), podle tvaru a velikosti úboru. Druhový název rostliny odkazuje na legendu, podle níž Panna Marie kojila pod ostropestřcem svého synka. Pár kapek mléka ulpělo na listech, které tak získaly charakteristické bílé skvrny. Legendu připomínají lidové názvy rostliny jako mariánský bodlák nebo Kristova koruna, které se používají v mnoha jazycích. Česky je bylina známa také pod označením bejlí či jmelí Panny Marie.

Léčivých účinků majestátního bodláku si zřejmě byli vědomi už staří Egypťané. Ostropestřec bývá také uváděn mezi rostlinami zmiňovanými v Bibli (Gn 3,18), ale je dost možné, že Bůh měl při promluvě k Adamovi na mysli jiný bodlák. Podloženější už je tvrzení, že o šíření ostropestřce i povědomí o jeho účincích se zasloužila římská armáda, která tuto bylinu používala jako potravinu i léčivo a vozila s sebou semena, listy, stonky i kořeny ostropestřce. Římský válečník a polyhistor Plinius starší (23-79 n.l.) napsal, že šťáva z této rostliny smíchaná s medem představuje skvělý prostředek na „odvádění žluči“. Jde o jeden z prvních záznamů upozorňujících na léčivé působení ostropestřce na játra.

 

OSTROPESTŘEC V LIDOVÉM LÉČITELSTVÍ
A PŘÍRODNÍ MEDICÍNĚ

Ostropestřec mariánský (Silybum marianum) je kvetoucí rostlinou z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Hojně se vyskytuje ve Středomoří, v severní Africe a v zemích Blízkého východu. Rostlina je jednoletá nebo dvouletá a dorůstá výšky až 2,5 m. Ostře zubaté listy jsou tmavozelené, bíle žilkované, s výraznými bílými skvrnami. Lodyha se v horní část řídce rozvětvuje a na konci větví vytváří jednotlivé 4-8 cm široké úbory. Zákrovní listeny úborů mají dlouhé trny. Květy jsou červenofialové, barva závisí na zásaditosti půdy (s vyšší zásaditostí jsou květy zbarveny více do modra). Ostropestřec kvete od července do září. Plodem jsou nažky s chmýrem.

Ostropestřec nepochybně patří k bylinám s účinky prověřenými staletími používání. S jeho přínosy pro zdraví jater a celkovou očistu organismu pracují nejrůznější směry přírodní léčby, včetně ajurvédy a tradiční čínské medicíny. Přípravky z plodů ostropestřce využívá také homeopatie, pro léčbu onemocnění žlučníku a jater a při problémech s hemoroidy a křečovými žílami.

 

CO NA TO MODERNÍ VĚDA A VÝZKUM

Navzdory mnohdy přezíravému a místy až nepřátelskému vztahu oficiální medicíny a tzv. alternativ žijeme v době, kdy se nejen laická veřejnost ve stále větší míře obrací k přírodě a moudrosti předků. Léčivé rostliny a jejich účinné látky byly pochopitelně předmětem zájmu odborníků (ať už si pod tím pojmem představíme cokoli) odnepaměti. Koneckonců, kde jinde by i dnešní farmaceutický průmysl hledal podněty pro nové přípravky?

Na rozdíl od dávných léčitelů (a jejich klientů) ovšem dnes pro „oficiální uznání“ léčivé moci rostlin vyžadujeme vědecké důkazy, a to podle přísně definovaných kritérií a postupů. Navíc chceme vědět, jak přesně vše funguje – a to nebývá snadné zjistit, ani za použití moderních vědeckých metod a přístrojů, které máme k dispozici. Takže není divu, že navzdory tisíciletým zkušenostem toho vlastně „mnoho nevíme“.

Jak je na tom z pohledu vědy a výzkumu ostropestřec? Přibývá studií, které zkoumají jeho účinky a mechanismy působení, a zároveň přibývá zemí a institucí, které jej zařazují mezi oficiálně uznávané látky, minimálně jako podpůrnou terapii při chronických jaterních onemocněních.

Přehled vybraných léčivých rostlin Světové zdravotnické organizace (WHO Monographs on Selected Medicinal Plants) uvádí pod heslem plod ostropestřce mariánského následující:

 

Léčebné účinky (podpořené klinickými studiemi): Podpůrná léčba při akutních nebo chronických onemocněních jater a při cirhóze způsobené alkoholem, drogami nebo toxiny.

 

Účinky podle oficiálních lékopisů a tradičních způsobů léčby: Léčba trávicích potíží a žlučových kamenů.

 

Využití v lidovém léčitelství, bez doložených údajů o provedených studiích: Léčba amenorey, děložního krvácení, diabetu, křečových žil, senné rýmy, zácpy.

V podkladech EMA, agentury Evropské unie pro schvalování léčiv v EU, najdeme ohledně léčebných účinků plodu ostropestřce mariánského poslední zhodnocení z roku 2018. Výbor HMPC na základě prostudování více než 700 publikací a praxe v členských zemích EU konstatuje, že ostropestřec mariánský se v různých formách (prášek, suchý extrakt) v rámci EU běžně používá nejméně od roku 1974 při léčbě jaterních onemocnění, jako jsou poškození jaterní tkáně toxickými látkami, chronická zánětlivá onemocnění nebo cirhóza, a dále při trávicích potížích. Splnění podmínky nejméně třicetiletého používání léčebného přípravku v kombinaci s výhradou, že výsledky vědeckých studií nejsou z hlediska EU dostatečně konzistentní, ostropestřec řadí v terminologii EU na seznam „tradičních rostlinných léčivých přípravků“, s využitím při léčbě trávicích obtíží a jaterních onemocnění. Nahlédnutí do citovaných studií potvrzuje mnohem širší škálu účinků – více zde.

 

OSTROPESTŘEC, NEBO SILYMARIN?

Ostropestřec patří k rostlinám, u nichž můžeme k léčebným účelům zužitkovat každou část, od kořenů až po plody. Nejvíce ceněna je ovšem tato bylina pro jedinečný soubor účinných látek označovaný jako silymarin. Tvoří jej flavonolignany – látky, jejichž léčebné účinky jsou předmětem intenzivního výzkumu. Nejznámější je jejich příznivé působení na játra (hepatoprotektivní účinky). Zároveň jde o silné antioxidanty a přibývá studií potvrzujících jejich chemoprotektivní a protinádorové působení.

Při výběru vhodného přípravku z ostropestřce mariánského je tedy třeba zvažovat, o co nám jde. Chceme využít přínosů silymarinu? Pak nás zajímají plody (semena) a přípravky z nich. V jiných částech rostliny se silymarin vyskytuje jen v nepatrném množství. Ale pozor: obsah silymarinu v semenech se pohybuje jen v rozmezí 1,5 – 3 %. Navíc je tato látka špatně rozpustná ve vodě, takže třeba pitím čaje do sebe potřebné množství silymarinu těžko dostaneme, byť můžeme těžit z jiných přínosů ostropestřce. Více o různých formách užívání zde.

 

OSTROPESTŘEC JAKO OBOHACENÍ JÍDELNÍČKU

Bodlák jako potravina? Proč ne? V rámci sílícího trendu ozdravovat životní styl a zařazovat do jídelníčku víc potravin, které neprocházejí zpracováním a neobsahují nejrůznější chemické přísady, roste i tendence experimentovat a inspirovat se tím, co jedli naši předkové. Zvlášť pokud si rostlinky můžeme snadno vypěstovat nebo natrhat ve volné přírodě. V Čechách zatím ostropestřec vnímáme spíše „jen“ jako léčivku, a návody, jak s ním zacházet, hledáme obvykle v herbářích, nikoli v kuchařkách. Přesto jde o rostlinu, která se dříve v Evropě běžně pěstovala jako užitková a jako potravina sloužily v podstatě všechny její části.

V mnoha zemích jsou dodnes oblíbené mladé výhonky a stvoly, které jsou velmi chutné a obsahují řadu živin. Konzumují se rovněž ve vařené úpravě, namísto zelí.

Listy chutnají jako špenát a lze je také obdobně upravovat: můžete je podávat jako teplou zeleninovou přílohu nebo využít mladé listy do salátů.

Vařené úbory se jedí jako artyčoky.

Černá, lesklá semena ostropestřce se dříve pražila a používala se jako náhražka kávy. Rozemletá semena slouží k přípravě čajů a bylinných směsí, mohou se přidávat do polévek nebo třeba cereálií či jogurtů. Jinou možností využití semen je připravit si z nich zdravější sůl k ochucování pokrmů.

Ostropestřecová sůl

Příprava zabere minimum času. Jednoduše smíchejte sůl (nejlépe mořskou nebo himalájskou) a ostropestřecová semínka v poměru 1:1 (například 1 polévková lžíce od každého). Podle požadované výsledné jemnosti použijte mlýnek na koření nebo třeba mlýnek na kávu. Nezapomínejte, že drcená semena rychle žluknou, takže pro zachování účinných látek je nejlepší namlít si vždy čerstvou dávku – nejlépe k bezprostřední spotřebě, případně k použití v nejbližších dnech (při uchovávání ve vzduchotěsné nádobce).

Zdroj: https://www.milkthistle.com/milk-thistle-recipes/milk-thistle-seasoning

© 2020 Naturalis 21 s.r.o. Web vytvořil Martin.